17.6. - 20.6.2010. Loni nám to nevyšlo, takže jsme letos vyrazili ve dvou. Jaroušek, Oťas. Příjezd nahoru na Passo del Cason di Lanza o půl třetí ráno. Počasí je nic moc, sice neprší, ale je zima. Přespáváme v autě. 

18.6. - ráno se probouzíme okolo 8 hod. ráno. Nic moc nevyspalí. Snad to dospíme v bivaku. Už se těšíme. Bohužel zde není na italské straně žádný signál, takže v domění, že to zachráním, utíkám asi hodinu do kopce, abych ho dostihnul. Nedostihnul jsem ho. 

18.6. - Takže volám z místního telefonu určeného do katastrof. Snad se během mého volání žádná nestala. Passo leží v n.v. přes 1500 metrů a vede sem z italské strany hnusná, klikatá, úzká silnice, kde si dvě auta nevyhnou. Brr.... 

18.6. - po místní polévce tedy vyrážíme. Všude plno vody, mosty strženy, ale neprší. Nabíráme poctivě výšku, míjíme nějaké salaše. Náklad nemáme tak hrozný a to je dobré. Místní polévka znamená ochucená horská voda a můžeš si ji volně zahustit moukou danou vedle. 

18.6. - začíná pršet a prší a prší. Máme představu, že bychom šli, ale to asi nemá cenu. Zatím. Dneska nám ještě déšť vadí. Nevíme, že zítra odpoledne nám déšť vadit vůbec nebude, ale to předbíhám. 

18.6. - salaš vypadá po chvilce celkem dobře. Dá se zde sedět, jsou zde kamna, ve kterých by se dalo i zatopit. Zatím tak nečiníme, stačí dobrá moravská slivovice. Jako zázrakem přestává okolo půl šesté večer pršet, vyrážíme. Zprvu po dlouhé rovině, ke konci otravný dlouhý stoupák do bivaku. 

18.6. - fakt takto přestalo pršet. Pořád si myslíme, že zítra bude hezky, vyjdeme na nejvyšší kopec, najdeme vchody do hluboké propasti/ viz. dále/ Máme zájem zájem se tam někdy podívat. Uf... 

18.6. - přicházíme do bivaku, podobné známe z Možnice a jiných vápencových pohoří. Bivak je celkem komfortně zařízen. Jediné co zde není, to je signál na telefon. Naprostá divočina.Počasí se začíná spravovat, vykukuje sluníčko, nálada se lepší. 

18.6. - trochu jsem si přidal, abych byl na bivaku dříve než Jaroušek. Fantastická krajina, krasový terén, pro dnešek večer i špičkový počasí. Přemýšlíme, že bychom zítra mohli jít k jeskyni, vše záleží na počasí. Asi jsme měli jet o týden později. 

18.6. - převýšení bylo vražedný, cesta dlouhá, tak se kocháme. 

18.6. - na bivaku se celkem dobře zabydlujeme a pořád vyhlížíme , jestli přeci jenom někdo nedojde. Nacházíme vrcholovou knihy, podpisy jeskyňářů a turistů. Moc jich zde není. Pohoří není tak známý a provařený. 

18.6. - večerní pohoda 

18.6. - večerní pohoda 

18.6. - večerní pohoda 

18.6. - večerní pohoda 

18.6. - večerní pohoda 

18.6. - nálada na bivaku, za chvíli ulehneme. Dalších návštěvníků na bivaku jsme se nedočkali. Takže se zavrtáváme do spacáku a přejeme všem dobrou noc. 

19.6. - plán mohutné a hluboké jeskyně. Děkujeme italským kolegům jeskyňářům za perfektní bivak a super přespání. 

19.6. - odchod z bivaku. Všechno je jinak. Počasí nás žene k tomu, abychom vše přehodnotili. K jeskyni nepůjdeme, do jeskyně nevlezeme, za pár hodin začíná pršet, cesta po hřebeni je hodně náročná a hlavně zdlouhavá. 

19.6. - v horní polovině leží dva vchody na italské straně. 

19.6. - vchody do jeskyní. Je patrna i přístupová pěšinka. 

19.6. - vchody do jeskyní. Mraky se začínají přibližovat. 

19.6. - na cestě po hřebeni. Těsně před deštěm. 

19.6. - zdlouhavá cesta. 

19.6. - jediný človíček, kterého jsme v horách potkali za tři dny. Pak začalo pršet a pršelo a pršelo. Dlouhé hodiny v dešti. 

19.6. - už jsme na horské chatě, tentokráte na rakouské straně. Na objevy na Pemě a na Kravské díře. Jinak pršelo i 20.6. - během našeho dopoledního pochodu na italské sedlo, kde jsme měli zaparkované auto.