Nízké Tatry 1980

Záskočí a Na predných

Účast:

SSS OS č. 14 Zvolen:  Petr Hipman, Fero Venger, Janko Slančik, Elena Vítková

PPTK Zakopane: Krzysztof Dudzinski, Ewa Bartosz

ČSS ZO6-14 Suchý žleb: Laďa Kahle, Robert Otava, Ota Brouk

20. 6. 1980 – pátek

Vyjeli jsme ode mě asi o 7 hod. Jeli jsme na Přerov, Na Hranice až na Solánec. Tam už na nás čeká Robert. Spakovali jsme se a jeli do Liptovského Mikuláše. Zde už na nás čekal Křišek a Ewa. Odtud jsme s nima odjeli do Liptovského Jánu a zde čekali na členy SSS. Ti přijeli přesně ve 14 hod. Šli jsme se však před tím, než půjdeme do jeskyně, vykoupat do termálních lázní. Po vykoupání jsme odjeli směrem do Jánské doliny. Stavili jsme se na žinčicu a pak ještě jeli o kus dále. Zde jsme nechali auta u mohutné vyvěračky, vzali věci a batohy a šli do bivaku, který mají u jeskyně Starý Hrad. Je to však hodně do kopca asi ve výšce 1400 m n.m. Bivak je pod takovou stěnou, avšak perfektně zařízený. Ještě týž den jsem šel do jeskyně, a to pustit vodu, přes takový odporný dva sifony. Trochu jsem se namočil. Spát jsme šli asi ve 22 hod.

21. 6. 1980 – sobota

Tento den jsme vstávali asi o 7 hod. Byl pracovní. Šli jsme asi asi o 9 hod. Byla to jeskyně Starý Hrad. Slezli jsme do ústřední propasti , kterou jsme si slanili a potom jsme pracovali na prokopávání okružní chodby, kterou jsme prokopali, snížili a udělali schody. Mimo to Laďa vylezl dva komínys pomocí sloupů. Končily však slepě. Z jeskyně jsme vylezli asi v 19 hod. . Byli jsme dole asi 8 až 10 hodin. Spát jsme šli okolo 23. hod.

22. 6. 1980 – neděle

Po dobré snídani jsme se chystali na vrchol naší akce. Sestup na dno nejhlubší propasti v ČSSR Záskočí (-284 m). Počasí nám však nepřálo. Pršelo a pršelo. To však nás vůbec nemohlo odradit. Od jeskyně Starý Hrad k Záskočí to bylo asi 1,5 hodiny cesty, prvně do sedla a pak ještě kus k hornímu vchodu Na predných. Ze začátku to jsou samé prolízačky, protože hodně se zde muselo prokopávat, pak následují průlezy, slezy, výlezy, na dně jsme byli asi za 2 hodiny, podívali jsme se na nejspodnější partie Záskočí, udělali foto a spodním vchodem vystoupili na povrch. Všechno jsme stihli celkem za rozumnou dobu. Pomohli jsme klukům všechno uklidit na bivaku a pak jsme společně sestoupili, podívali se na vyvěračku, kterou by bylo fantastické se někam dostat. Zde jsme se rozloučili s P. Hipmanem a jeli s Poláky do Liptovského Hrádku, kde oni odjeli do S. Smokovce. My jsme pokračovali nám už známou cestou do Brna. Jediná zastávka jako vždy byla na Majáku u Trenčína. Doma jsme byli okolo ½ 11. v noci.