Autor: Ing. Ota Šimíček

 

Akce se uskutečnila na pozvání polských speleologů ze Zakopaného a proběhla ve dnech od 4. do 10. 7. 1985. Zúčastnili se jí PhDr. Hedvika Šimíčková a ing. Ota Šimíček. Jejich cílem byl sestup do 2. nejhlubší jeskyně Polska horním vchodem společně s polskými kolegy a doplnění technického náčrtu sestupu od horního vchodu k Rezonátoru.

 

Trasa: vlakem z Brna – Bohumín – Katovice – Krakov – Zakopane a zpět.

 

Průběh:

5. 7. – příjezd do Zakopaného

6. 7. – 7. 7. akce v Bandziochu

8. 7. povrchová exkurze

9. 7. – 10. 7. – odjezd přes Krakov a Katovice do Brna

 

Bandzioch Kominarski – historie objevování

Jeskyně se nachází v masivu Kominiarského Wierchu v n. v. 1682 m horní vchod a 1456,3 m dolní vchod. Byla objevena v roce 1968 poznaňskými jeskyňáři. Při povrchovém průzkumu byl objeven nejdříve spodní vchod, jeskyně měla denivelaci 330 m (-250 m, +80 m). V průběhu dalších let zde probíhal intenzivní průzkum, denivelace se postupně zvětšovala, takže v r. 1974 dosáhla 410 m (-280 m, +130 m). V roce 1976 byl prokopán horní vchod, čímž byla získána hloubka 505 m, a v roce 1977 byla dosažena denivelace 570 m )-550 m, +20 m).

Po příjezdu do Kir jdeme dolinou Kościeliska s našimi polskými kolegyze Zakopaného. Po značené cestě odbočujeme doprava do prudkého kopce. Přes Polanu Stoly, kde končí turistická značka a začíná nejnamáhavější část výstupu, docházíme k nenápadnému hornímu vchodu systému. Ačkoliv je poledne, zde nahoře je citelné chladno. U vchodu je velmi živo, neboť jsou zde speleologové z Krakova. Po dohodě jde naše skupina první, s cílem vystrojit všechny vertikální úseky. Jeskyně nezačíná moc lákavě – plazením v úzké prokopané chodbičce. Bez problémů se dostáváme přes Salu 55, Mléčný meandr a několik menších stupňů do Baziliky. Dále překonáváme dva největší vertikální stupně, po nichž následuje už jen klasické lezení. Všude je hodně vody. U Rezonátoru, obávané úžiny, se zastavujeme a rozmýšlíme. Já s Křiškem a Hedou se vracíme, dva polští kolegové pokračují dále. Po společných sestupech s Křiškem do těchto „příjemných“ partií v roce 1979 a 1980 po nich už netoužíme. Vracíme se tedy přibližně z hloubky 400 metrů pod úrovní horního vchodu do Baziliky, kde vyčkáváme dvě hodiny příchodu našich kolegů, kteří se vrací s potrhanými overaly, aniž v labyrintu v nejnižších částech jeskyně našli dno. Potom všichni společně vystupujeme na povrch. Konečně jsme v závěrečné plazivce. Bohužel se jednomu z polských kolegů zachytil v nejužším místě transportní vak, nekonečnou čtvrthodinu se ozývá jeho klení a ostatní mrznou znehybněni v nepohodlných pozicích. Venku jsme těsně před rozedněním, je velmi chladno. Balíme věci a sestupujeme do doliny Kościeliska.

Další den podnikáme ještě povrchovou exkurzi a následujícího dne odjíždíme domů.

Psáno pro Speleofórum 86