Jako jeskyňář, fotograf, malíř, muzikant a obdivovatel Moravského krasu se v sobotu 14. března na vernisáži v rudické galerii představí Ota Šimíček. A zdaleka to nebude poprvé. Bude to už šestá výstava jeho prací v těchto prostorách a potrvá čtyři týdny.

„Vernisáž pro mne neznamená jen zahájení výstavy. Beru ji jako příležitost setkat se s mnoha přáteli, známými a lidmi naladěnými na stejnou notu. Jsem rád, že to tak vnímají i oni,“ říká muž mnoha tváří, který se živí jako obchodník. O doprovodný program vernisáže, která začne v 17 hodin, se postará legendární krasová kapela KNIR (Kulturní Nezávislá Iniciativa Rudice), v níž Ota Šimíček hraje na banjo.

Jak rozmanité jsou aktivity autora, tak pestrá bude i zahajovaná výstava. „Představím několik nových obrazů i fotografií z Rudického propadání a dalších lokalit, nebudou chybět snímky dokumentující bádání naší speleologické skupiny Suchý žleb, ale protože loni kapela KNIR oslavila patnáct let své existence, nemohl jsem zapomenout ani na ni,“ naznačuje zaměření výstavy všestranný autor.

Dominantním tématem jeho tvorby fotografické i malířské jsou jeskyně. Není divu, vždyť speleologii se věnuje už čtyřicet let. Za krásami a tajemstvím podzemí neputuje jen po Moravském krasu. V osmdesátých letech sestoupil na dno v té době nejhlubších známých jeskyní světa, Jean Bernard (-1.358 m) a Gouffre Berger (-1.165 m) ve Francii. Uskutečnil i sestupy do jeskyní Slovinska, Rumunska, Bulharska a Polska, zúčastnil se výzkumných výprav do Řecka a Černé Hory. Společně s Vladislavem Kahlem založil v roce 1981 Speleofórum, jednu z nejvýznamnějších akcí každoročně pořádaných Českou speleologickou společností.

„Fotografováním v jeskyních se zabývám zhruba od poloviny devadesátých let. Dlouho jsem byl věrný klasice, teď přicházím na chuť, i když částečně z nutnosti, digitální fotografii,“ přiznává autor. Jeho časově nejmladším koníčkem je malování. „Mým prvním přáním bylo zachytit dominanty Moravského krasu – skály, propasti, větrné mlýny. Výsledky nebyly valné. Ale pak jsem na to přišel. Začal jsem se učit kopírováním mistrů. A když už jsem to měl v ruce, začala se mi dařit i díla zcela vlastní. Fascinují mě hlavně krajiny všeho druhu,“ říká Ota Šimíček se stejným zaujetím, s jakým ho vidíte hrát v country kapele.