Vysoká a Zimná 1978

Polsko, 16. 2. – 23. 2. 1978

Účast: Zdeněk Tesařík, Karel Ondra, Lojza Nejezchleb + kamarádi z Polska Eva Bartosz, Broněk Kaliacak, Zbyněk a Andřej Skuzovi, Marek, Jaška, dále Zoška, Jadviga a další

 

1. den - čtvrtek

Odjezd vlakem v půl jedenácté v noci směrem na Trenčanskou Teplou. Zde jsem přestoupil na další vlak směrem na Košice. V pátek ráno jsem byl v Popradu. Z vlakového nádraží jsem šel na nádraží autobusové a koho jsem zde nepotkal. Byl tady Lojza Nejezchleb. Bylo to štěstí, ale bylo to tak.

 

2. den – pátek

Společně jsme nasedli do autobusu a jeli směrem na Lysou Polanu, kde je přechod. Přejezd přes hranice proběhl bez problémů, až na to, že nám autobus, který na nás měl čekat na druhé straně hranice, prostě ujel. To byla dosti velká ztráta. A tak asi za ¾ hodiny jsme jeli autobusem polským. Do Zakopaného jsme přijeli asi kolem půl jedenácté. Z autobusového nádraží jsme šli pěšky a to přímo za Evou. Ta však nebyla doma, a tak jsme šli za Zbyškem, ten taky nebyl doma a tak poslední nadějí bylo jít tam, kde jsme spali loni – na Horskou službu. Měli jsme štěstí, protože jsme zde potkali Zošku. Po chvilce odpočinku a vypití nezbytného čaje jsme šli směrem za Broňkem. Ten byl ve službě někde nahoře. Tak jsme šli asi 3 km pěšky pod sjezdovku, zde nasedli na sedačku a jeli nahoru. Zde jsme šli do hospody a čekali, až Zoška sežene Broňka. Seděl o patro výš v malé místnůstce. Byli jsme velmi rádi, když jsme ho potkali. Měl práci, ale zařídil si to tak, aby s námi mohl jet dolů. Koněm taženými sáněmi jsme přejeli na druhou chatu Gubalovku a odtud jsme jeli zubačkou dolů. Broněk vzal lyže a šli jsme směrem na Horskou službu. Zde jsme měli svoje batohy, ty jsme si vzali a šli směrem k Broňkovi do bytu. U nich doma jsme si nechali věci a šli jsme se podívat do obchodů. Šli jsme kolem Zbyška a Lojza navrhnul, abychom se podívali, jestli je náhodou doma. A byl. U něho byl taky Zdeněk, Eva, Andřej a za chvíli přilétl Karlík. Byla to náhoda, protože kluci chtěli tento den jít do Vysoké, ale v Harnášu potkali jedny jeskyňáře, kteří je varovali před množstvím sněhu a špatným počasím. A tak jsme se setkali, plni optimismu a odhodlání, že ňákou akci spácháme. Broněk si vzal na druhý den volno a přislíbil nám, že se s námi – pokud to počasí dovolí – do Vysoké vypraví. Ráno jsme si naplánovali sraz asi kolem 10. hodiny. Od Zbyška jsme šli ještě večer k Broňkovi a zde trochu popili. Spát jsme šli asi kolem 12. hodiny.

 

3. den – sobota

Ráno jsme se vzbudili kolem 8. hodiny. Nachystali si všechny věci a čekali na Broňka, který za chvíli přišel. Bylo asi půl desáté. Lojza přišel kolem 10. hodiny, protože se mu ztratila bunda a nemohl ji nikde najít. Pak ji konečně našel. Sbalil si svoje věci a šli jsme na autobus. S ním jsme jeli k Harnášovi, kde jsme vystoupili. Šel s námi i Zbyšek, kterého jsme nechali z bezpečnostních důvodů v hospodě. Šli jsme dolinou až tam, kde je turistická zimní hospoda. Zde jsme se zastavili, dali si boršč, vypili herbatku a šli dále. Šli s námi Zoška a Jadviga, které se od nás odpojily, když cesta začala prudce stoupat a sněhu rapidně přibývat. Chvílemi jsme zapadali do sněhu asi tak po pás, možná i hlouběji. Konečně jsme byli v lepším terénu, když nás dohnala Eva, která zapomněla „aptéčku“ (lékarničku) v autobuse. Šla s námi asi ještě 500 metrů, a pak se vrátila. Ve Vysoké byla už asi čtyřikrát. Poslední stoupák k jeskyni (propasti) je hodně dlouhý a po sněhu se jde ještě hůř. Došli jsme až po stěnu a čekal na nás poslední traverz asi tak 150 metrů. Ten byl dosti nepříjemný, zvláště pro mě, protože jsem upadnula a sjel asi o 5 metrů níž, ale lano mě bezpečně zadrželo. Pod jeskyní, spíš malým vchodem, do kterého jsme museli lézt po lanovém žebříku asi při -15 pod nulou, jsme se už těšili do „teplé“ jeskyně (+2 oC). Začátek nebyl moc příjemný, protože zde táhnul silný průvan (ledový), ale za chvíli to bylo dobré. Následoval první stupínek asi 8 metrů. Pak lezení v úzkých chodbách a pak slanění asi 20 metrů dolů. Broněk tam dal lanový žebřík, ale my jsme po něm nelezli. Prostě jsme slaňovali. Dál to pokračovalo podobně, lezení trochu nahoru, pak další slanění, až k 80-metrové propasti, která byla rozdělena na dvě 40-metrové. Potom slanění asi 20 metrů a byli jsme na dně. Výstup byl sice pomalejší, ale už je to na jümarech lepší, než to bylo při naší minulé návštěvě.U východu jsme byli asi o půl dvanácté v noci. Venku bylo podle Broňka -26 oC. Rychle jsme slanili od otvoru asi 8 metrů dolů a šli traverzem na bezpečnější místo. Zde jsme se trochu převlékli (spíš na sebe natáhli bundy) a začali pomalu sjíždět dolů na batohách a bundách. Ze začátku to bylo pomalé, ale potom se to rozjelo a jelo čím dál tím rychleji. . Bylo to fantastické. Svah jsme sjeli asi za 5 minut. Potom už cesta byla lehčí a rychle nám ubíhala. Byla jasná noc bez větru, ale hodně studená. Do Kir jsme přišli asi kolem půl jedné v noci. Zde jsme si udělali dobrou večeři a hodně čaje a ulehli trochu unaveně, ale šťastně na lůžko. Byla to nádherná akce a všem se nám líbila.

 

4. den – neděle

Ráno jsme se vzbudili kolem 8. hodiny. Kluci si sbalili věci a společně jsme jeli do Zakopaneho. Zde jsme byli u Broňka a potom jsme šli se Zdeňkem a Karlíkem je vyprovodit na nádraží. Odjeli autobusem v 12.30 do Popradu. My jsme šli ke Zbyškovi a zde chvíli pobyli. Potom jsme šli k Broňkovi. Spát jsme šli kolem 10. hodiny.

 

5. den – pondělí

Ráno jsme se vzbudili asi kolem půl 8. a začli se chystat do jeskyně Zimná. Zbyšek došel asi kolem 9. hodiny. Jeli jsme autobusem do Kir a zde pěšky k jeskyni. Je to o hodně kratší nástup, jenom poslední úsek je převýšení asi 300 metrů. Jeskyně má celkem pěkný vchod a prostory hodně zaledněné, hlavně na začátku. Charakter jeskyně je asi takový: nahoru a dolů. Jeskyni vévodí asi 80 metrů dlouhý Černý komín. Který jsme lezli na jednom jümaru. Došli jsme asi do 2/3 jeskyně, do místa, které se nazývá Chatka. Hoši si zde postavili přístřešek na přespání, když zde bydleli. Nyní jsou z ní jenom trámy a podlaha,, ale místo svůj název už nezmění. Cesta zpátky probíhala bez velkých problémů. Celý průstup jsme udělali asi za 5 hodin. Z jeskyně jsme vylezli asi kolem 15. hodiny. Ještě příjemně svítilo sluníčko a tak jsme si dokonce opláchli ruce v potoku a umyli se, po dlouhé době. Voda ani nebyla studená. Potom jsme odešli směrem dolinou k Harnášu. Zde jsme si dali zadělávané dršťky po polski a potom jsme seděli. Asi kolem 18. hodiny přišel Stašek a tak jsme se zdrželi. Potom jsme sedli na autobus a odjeli směrem na Zakopane. Zde jsme vystoupili asi 2 zastávky před autobusovým nádražím a šli směrem ke Staškovi do bytu. Zde jsme trochu popili, a taky přespali.

 

6. den – úterý

Ráno jsme se vzbudili asi kolem 8. hodiny. Převlékli jsme se a šli pěšky do Zakopaneho. Po cestě jsme potkali Evu, která šla do školy. Šli jsme dále, protože autobus jaksi nejel. V restauraci jsme si dali snídani, vzali nezbytné věci a jeli směrem k lanovce pod Kasprový štít. V autobuse jsme potkali Marka a Jašku, kteří říkali, abychom na ně počkali, než přijdou. Tak jsme čekali asi ½ hodiny, než přišli. Spíše jsme se opalovali na sluníčku, protože nádherně svítilo. Cesta k jeskyni Nižná Kaprová vede celkem pěkně kolem lyžařské sjezdovky a pak se odbočí. Nástup není moc dlouhý ani moc namáhavý. Převlékli jsme se v jeskyni a postupovali dále. Jeskyně je celkem lehká, menší stupně nahoru a dolů. Došli jsme až na konec. Jeskyně končí jezírkem, nad kterým jsou kůly, po kterých se leze. Zpátky to šlo celkem rychle. Sešli jsme k lanovce, kde jsem potkal jednu holku z Brna, která s námi byla v jeskyních. Do Zakopaného jsme šli pěšky, protože autobusem se nedalo jet, protože byl natřískán. V Zakopaném jsme šli za Evou, která na nás čekala. Šli jsme k Broňkovi a potom brzo spát.

 

7. den – středa

Tento den jsme si vyřizovali věci potřebné k odjezdu. Ráno jsme si koupili lístky do Brna, a různé věci. Po obědě jsme šli k Broňkovi a zde byli společně s ním, Evou, Zbyškem a Andřejem až do 19 hod. a čekali na autobus. Ten nám však ujel, protože jel už 18.40 hod. Čekali jsme na autobus, který jel do Lysé Polany. Ten jel asi 20.30 hod. Na hranicích to proběhlo všecko v pořádku. Jenže dále to bylo zlé. Autobus do Popradu už nejel a tak nám zbývalo málo nadějí. Mysleli jsme, že chytneme aspoň ňákýho stopa, ale celou noc nejelo v našem směru ani jedno auto. Měli jsme na vybranou. Buď jít pěšky nebo někde přespat. Druhou možnost jsme zamítli v Javorině, a tak jsme šli pěšky celou noc asi při -10oC. Byl to však fantastický zážitek. Jasná obloha, hvězdy a Tatry vedle nás ve své plné kráse a nádheře. Ušli jsme asi 25 km při neustálém zastavování, protože Lojzek neustále pil. Došli jsme k Belanským jeskyním a zde čekali na autobus, který jel asi v půl páté ráno.

 

8. den – čtvrtek

Autobus nás zavezl do Starého Smokovce a odtud jsme se dopravili do Popradu. Z Popradu rychlík do Hranic a Přerova a potom osobákem do Brna. Doma jsem byl asi kolem půl šesté večer.

 

    Zobraz jako náhledy Zobraz velké fotky pod sebou Spusť prohlížeč

Copyright © 2006 Váš prostor, s.r.o. - všechna práva vyhrazena