DALŠÍ SESTUP DO SNĚŽNÉ V POLSKU

 

 

 

Polsko 1980 – Sněžná

 

Termín: 7. – 10. 3. 1980

 

Účast: Vladislav Kahle, Jiří Otava, Lojza Nejezchleb, Ota Brouk, Křišek a Januš

 

7. 3.

O této akci se rozepíšu mnohem více, než o těch předchozích. Sraz jsme měli v Moravských Budějovicích o 17.00 hod. Kluci přijeli přesně, bylo to z důvodu, že jsem byl na pohřbu. A potom už jsme se mohli rozjet na náš plánovaný cíl. Chtěli jsme co nejdřív dojet do Polska. Asi o dvanácti jsme byli na státní hranici v Českém Těšíně. Zde jsme se asi 1 hodinu zdrželi. Kvůli celníkům.

 

8. – 9. 3.

Ke Křiškovi domů jsme přijeli asi o 3 hod. ráno. Křišek samozřejmě spal, a tak jsme ho vzbudili. Roztáhli jsme si spacáky a hajdy spát. Ještě před spaním nám Křišek řekl, že místo Mietuse, do které jsme měli jít, pro nás nachystal jeskyni Sněžnou. Byl jsem tímto přímo nadšen. Spát jsme však jít museli, protože cesta byla dlouhá. Spali jsme asi do 11 hod. Potom jsme se začli balit. Bylo hodně věcí, které jsme museli s sebou pobrat. Potom jsme odjeli autem směrem na Kiry. Asi 500 m před nimi jsme zaparkovali auto a vrátili se směrem zpátky, abychom šli dolinou Malej Laki směrem k jeskyni Sněžné. Cesta probíhala bez problémů. Bylo celkem teplo a my jsme taky šli dosti rychle. Cesta se pomalu stávala čím dál tím horší. Už nebyla tak dobrá. Zapadali jsme pořád víc a víc. Byla hnusná mlha. Ještě štěstí, že v nejvíc exponovaných místech dali polští kluci fixní lana. Trochu zde začínalo taky foukat. Ale už jsme byli u jeskyně – asi po 3 hodinách výstupu. Zde nás však čekalo to, co každý předpokládal, Sněžná byla zapadaná sněhem. A proto na řadu musely přijít lopatky. Asi za hodinu jsme se do systému prokopali. Nejevil zvenčí žádné známky, že se jedná o tak obrovský systém, žádné mastné fleky, tak jak jsme zvyklí u nás. Zato když člověk nalezl trochu blíže do otvoru, průvan, který táhl dovnitř, ho přímo vtahoval. Holt to jsou jiný jeskyně s teplotou +2 oC. Co nejrychleji jsme se převlékli a nachystali ke vstupu. Prvně lezli 4 Poláci. A my až po nich. Cesta začíná ledovou úžinou sotva k prolezení, ale dolů to šlo parádně. Potom ledopády a stojíme před největším vertikálním stupněm. Velká studna měřící 80 m. Slaňuji s batohem, ale jsem chycen za spodek, takže batoh mě otáčí, to jsem trochu přepískl, zbytečně jsem si vytahal ruce. Dolů jsem však slanil dobře. Potom následovaly „Plytové progi“, slaňování a slaňování. Konečně jsme v hloubce -320 narazili na „Polský bivak“a po krátkém slanění i na řečiště. Měli jsme však jednu výhodu. Řečiště bylo úplně bezvodé. stékal zde jen nepatrný pramínek. A to bylo výborný. Tento a další úseky byly převážně horizontální, občas krátké slanění, nekonečná cesta dolů. Potom následovala studna „větrů“, 50timetrové slanění a potom poslední průlezy, úzkými meandry až ke konečnému sifonu. Tento není moc velký, ale byli jsme nesmírně šťastni, že jsme ho dosáhli. Zde jsme se taky hodně fotografovali a potom začal nekonečný výstup. Celou noc. Začínala se projevovat únava. Zpátky je to vždycky horší. K prvnímu bivaku jsme dorazili a byli jsme rádi, že je zde vařič, jídlo, čaj. Potom následoval další výstup. „Plytové progi“ jsou celkem lehký, lezou se jenom s hrudním bogibsem na sebejištění, jinak klasicky. Takže takové zpestření, ovšem velmi pěkné. Nejhezčí z celého výlezu. Po vylezení následuje lezení po polském laně, 80metrová studna, ledopád, vysněžené vstupní partie, branka a výlez s úplně zmrzlýma rukama ven. Venku nás vítá úplně fantastický počasí. Moc a moc sluníčka. Čekání na kluky až vylezou, převlečení, zamaskování jeskyně spoustami sněhu, sjezdy po šusťácích do dolin. fantastické vyvrcholení. I když únava dělá už svoje. V podzemí jsme strávili celkem 21 hodin nepřetržitého pohybu. V Zakopaném jsme asi o 16 hod. Potom si kluci (Laďa, Robert) trochu odpočnuli, já s Lojzkem jsme šli do města, zde koupili Zubrovky a šli zpátky. Potom jsme se spakovali a odjeli směrem přes Lysou Polanu domů. Laďa v Tatrách vystupoval a tal jsme jeli tři.

 

10. 3.

Jízda celou noc. Příjezd domů do Brna si v 6 hod. ráno.

 

Myslím, že i když to stálo tolik únavy, přesto můžeme být spokojeni. Je to první zimní průstup, který podnikli Čechoslováci do Sněžné. Mně se akce osobně líbila, Sněžná je prostě fantastická obrovská díra. Kéž budou takové další.

 


 


 

Tentokrát byla propast Sněžná v Polských Tatrách cílem čtyř moravských speleologů.

 

Členové ZO ČSS 6-14 “Suchý žleb” Vladislav Kahle, Jiří Otava, Ota Brouk a člen ZO ČSS 6-04 při ZK ROH ČKD Blansko Lojza Nejezchleb, uskutečnili ve dnech 8.3. – 9.3.1980 sestup do propasti Sněžná v Polských Tatrách, kde dosáhli Koncového sifonu ve hloubce 620 metrů. Akce trvala 21 hodin za výborných podmínek pro sestup, neboť propast byla úplně bezvodá.

 

Společně s členy České speleologické společnosti sestupovali ještě dva polští speleologové.

 

O. Brouk

ZO ČSS “Suchý žleb”

 

Psáno pro Stalagmit č. 1 1980

 

    Zobraz jako náhledy Zobraz velké fotky pod sebou Spusť prohlížeč

Copyright © 2006 Váš prostor, s.r.o. - všechna práva vyhrazena