Vračanská planina 85

ZO ČSS 6-14 Suchý žleb

Vedoucí a autor: Dr. Jiří Otava

 

Expedice proběhla v srpnu a vedle 15 členů a čekatelů pořádajícího klubu se akce zúčastnil jeden jeskyňář ZO 5-02 Albeřice (Petr Loskot).

Cílem výpravy bylo seznámit se s oblastí nejhlubších bulharských jeskyní – Vračanskou planinou. Konkrétními cíly bylo pořídit fotografickou a geologickou dokumentaci nejhlubší bulharské jeskyně Barkite No 14 a přeměřit její hloubku. Dalšími zájmovými lokalitami byly jeskyně Beljar a Barkite No 18, tedy 5., respektive 10. nejhlubší jeskyně BLR. Rovněž zde byla pořízena fotodokumentace a základní geologická dokumentace a měřeny hloubky jeskyní.

Vračanská planina nazvaná podle okresního města Vraca (název pochází od skalních vrat, soutěsky ležící nad městem), je součástí pohoří Stará Planina, jeho západní částí. Nejvyšší horou je zde Beglička Mogila (1 482 m). V bezprostředním okolí navštívených jeskyní je nejvyšším bodem kóta 1 127 m n.m. Zmíněné tři nejhlubší jeskyně oblasti leží v trati zvané Barkite a mají mnoho shodných rysů geologických, speleologických a hydrografických. Leží jen několik set metrů od sebe a jejich vchody se nacházejí v nadmořských výškách 850 –

920 m.

Korespondenci s bulharskými jeskyňáři vedl J. Otava, expedice se zúčastnili tito jeskyňáři a čekatelé (podle abecedy): L. Jarolím, L. Kahle, M. Kahle, V. Kahle, M. Kučerová, J. Kyselák, P. Loskot, V. Prejza, L. Samková, J. Svoboda, H. Szilvasiová, T. Szilvasi, H. Šimíčková, O. Šimíček, P. Zajíček. Z bulharského klubu Akademik Sofia Andrej – doprovod od Ledeniky k Barkite a Alexej Benderev a Iren Iljeva z téhož klubu – povrchová geologická exkurze a vysledování na povrch promítnutého polygonu jeskyně Barkite 14.

Hlavní část výpravy vystartovala v pátek 9. 8. v poledne od klubovny. Transport účastníků i výbavy probíhal ve čtyřech automobilech (Aro M-241, Škoda 100, Renault 9 T1 a od neděle i Škoda 120 L). po ose Brno – Komárno – Budapest – Szeged – Nagylac – (7 hodin čekání na celnici) – Timisoara – (nocleh) – Turnu Severin – Calafat (trajekt, 90 min. čekání) – Vidin – Bělogradčik – Vraca – Ledenika (nocleh).

Dalšího dne (12. 8. pondělí) proběhl opakovaný pěší transport výstroje, výzbroje a potravin do tábora umístěného pod Ostrý vrch poblíž vchodu do jeskyně Beljar, cca 1,5 hodiny klidné chůze od Ledeniky. Za normálních okolností bývá tábor u vchodu do Barkite 14, avšak v letošním extrémně suchém létě vyschl zdejší pramen. Proto umísťujeme tábor blíže k prameni Studyl, jehož vydatnost během týdne klesla ze 4 na 3 l/min.

Po zabydlení ihned zahajujeme sestup do Barkite 14 a její vystrojování – veškerý pohyb po jeskyni související s postupem ke dnu viz harmonogram sestupů. Volíme postup po dvojicích či trojicích se stanovenou dobou návratu. Pro nedostatek informací a z počátku i lan dosahuje koncového sifonu až 4. postupná skupina. Stručný popis sestupů (číslování skupin viz „Časový průběh sestupů do Barkite 14“).:

 

1) J. Kyselák, J. Svoboda, vystrojení prvních tří stupňů 8m, 8m a 7m lana a vyznačení cesty do -130 m. Veškeré údaje o hloubce jsou podle měření Suchého žlebu Brno, nikoli Akademiku Sofia.

 

2) O. Šimíček, V. Prejza, vystrojení dalších tří stupňů 9m, 7m a 5m lana a vyznačení cesty od -130 m do -190m.

 

3) P. Loskot, J. Otava, vystrojení pěti stupňů 6m, 7m, 7m, 8m a 14m lana a vyznačení cesty od -190 m do -270 m. Základní geologická dokumentace, makropopis výchozů, měření směrů a sklonů vrstev. Měření hloubek výškoměrem Thommen  - Everest. V hloubce -270 m došla lana, návrat.

 

2a) V. Prejza, O. Šimíček, H. Šimíčková, vystrojení posledních tří stupňů 8m, 14m a 11m lana, dosažení koncového sifonu, dle výškoměru překvapivě -330 m!!! (dle měření Akademiku Sofia měla mít jeskyně -415 m). Cestou zpět retransport zbytku lan.

 

1a) J. Kyselák, L. Samková, J. Svoboda, průstup na dno a pokus o dokumentaci.

 

4) V. Kahle, P. Loskot, P. Zajíček, L. Jarolím, průstup na dno, retransport lan, veškerého materiálu, pokus o fotodokumentaci, měření a dokumentace pro pořízení technického náčrtu.

 

Pro vystrojení je tedy zapotřebí 120 – 130 m lan ve 14 – 16 vertikálních stupních – dle individuální potřeby u některých stupňů. Expedice použila lan o průměru 8 mm (Juta Dvůr Králové, nosnost 1000 – 1400 kp či spíše statická pevnost). Většina stupňů je vystrojena 1 či 2 nýty.

Jeskyňáři, kteří zrovna nebyli v útočném družstvu v Barkite 14 postupně navštěvovali a dokumentovali jeskyni Beljar. Zde došli pouze po první sifon, který je dle měření Akademiku Sofia i dle našeho výškoměru v hloubce 230 m. Další jeskyně Barkite 18 (na stromu u vchodu je mylně starší číslování Barkite 8) je celá průstupná klasicky a je hluboká 186 m. Do Beljaru je zapotřebí 10 m lana do vstupní propástky.

Návrat započal likvidací tábora a retransportem na parkoviště u Ledeniky v pondělí 19. 8. odpoledne. Po návštěvě turisticky zpřístupněné Ledeniky (zcela bez ledu) pokračujeme dalšího dne přes Mezdru, Lakatnik a Svoge do Sofie. Zde se od A. Bendereva opět dozvídáme, že od roku 1985 jsou téměř všechny údaje týkající se jeskyní v BLR z vojenských důvodů tajné. Naši hostitelé souhlasí se zasláním zprávy na ÚV ČSS, velmi uvítají zaslání kopie vedení Bulharského svazu, avšak nedoporučují publikování většiny údajů.

Návrat do ČSSR proběhl po ose Sofia – Berkovica – Vidin (trajekt 4 hod. čekání) – Calafat - Băile Herculane – nocleh – Timisoara – Arad – Varsand – čekání na celnici 5 min. – Gula – Békecsaba – Budapešť – nocleh – Komárom – Brno, pátek 23. 8. 1985.

 Dokumentace zájmové oblasti Geologická situace

Vračanská planina je součástí západní Staré Planiny. Dominující geologickou strukturou je zde tzv.vračanská flexura vyvinutá především v mesozoických vápencích.

V bezprostřední blízkosti tábora, západně od Ostrého vrchu, vystupují platformní sedimenty permokarbonu, především fialově zbarvené pískovce a slepence. Rovněž spodnotriasové pískovce a slepence facie Buntsandstein jsou platformními sedimenty a spočívají na erodovaném povrchu permu. Teprve střednětriasové karbonáty a písčité karbonáty náležejí geosynklinálním faciím, jejich mocnost je však redukována a zkrasovění minimální. Rovněž sedimenty spodní a střední jury jsou převážně nekrasovějící argility s ojedinělými slojkami uhlí, křemence, pískovce a písčité vápence.

Veškeré významné jeskyně oblasti jsou vyvinuty v lavicovitých svrchnojurských a spodnokřídových vápencích . Tyto vápence se uklánějí převážně monoklinálně k severovýchodu a spočívají na méně propustných písčitých vápencích až vápnitých pískovcích střední jury. Z uvedené situace vyplývá v mnoha směrech podobný charakter jeskyní Barkite 14, Barkite 18 a Beljar vyvinutých vesměs těsně nad bází krasovějících vápenců.

 Hydrografické poměry

Všechny tři zmíněné jeskyně jsou ponorové systémy, přičemž B-14 a B-18 začínají v závrtech a Beljar ve hřbítku. Ve všech případech leží vchody poblíž linie styku písčitých vápenců a vápenců.

Střední a spodní část jeskyní jsou protékány celoročně aktivními potůčky a končí sifony.

Hydrograficky náležejí všechny tři jeskyně vývěrům vtékajícím do říčky Vertešnica severně Vracy. Jejich nadmořská výška se pohybuje kolem 300 m. Celkový vertikální potenciál zdejších jeskyní tedy dosahuje asi 600 m, uvažujeme-li však o možnosti vertikálních jeskyní i ve hřbetu, který toky v prostoru mezi ponory a vývěry podtékají, pak můžeme počítat se 700 až 800 m hlubokými systémy.

 Stručná charakteristika jeskyníBarkite No 14

Ponorová propasťovitá jeskyně dlouhá 1 300 m a hluboká 415 m (podle Akademiku Sofia 1984), či 330 m (podle našeho orientačního měření výškoměrem).

Do hloubky 63 m upadá suchá, rovnoměrně klesající chodba zdobená krápníky. Zbývající část za úžinou lze charakterizovat jako střídání drobnějších vertikálních stupňů 5-15 m hlubokých a subhorizontálních meandrů, často úzkých a vysokých – viz technický náčrt a polygon s řezem.

Z hlediska lezeckého je za kritické místo považována úžina v hloubce 63 m, za kterou se nedostali mnozí domácí jeskyňáři. Polosifony, úžiny, ani meandry v nové části systému nejsou extrémní, zato jsou díky svým tvarům namáhavé a časově náročné na průstup. Trup i končetiny často zapadají do zužujících se meandrů a jeskyňářům znalým Moravského krasu řekne zřejmě více stručná, ale výstižná charakteristika „patery Plánivy za sebou“.

Beljar

Pod vstupní úžinou ve hřbítku je 8 m hluboká propástka – jediné místo, kde je vhodné až nutné použít lana či žebříku. Další postup je střídavě rozlehlými šikmými dómy s balvanitým dnem a rovným ukloněným stropem, troskami starého řečiště či balvanitými sbory s labyrintem. Takový charakter má jeskyně až po první sifon v hloubce asi 230 m. V srpnu byl sifon zaplněn po strop, pouze průvan z puklin prozrazoval pokračování. Jeskyně Beljar je zajímavá především rozlehlými dómy, místy zdobenými krápníky, z geologického hledisky pak hojnými vápenci s hlízami rohovců a písčitými vápenci ve spodních partiích systému.

Barkite No 18

Od objevného vchodu ve dně závrtu jeskyně plynule monotónně klesá až k sifonu v hloubce 186 m. S přibývající hloubkou a vodou je ve dně stále výrazněji zařezán drobný kaňon, místy je chodba zdobená krápníky a bílým sintrem. Zcela unikátní je však slepá horní větev jeskyně s jiskřivě bílou sintrovou výzdobou zajímavým stropem s řadami krápníků narostlých na puklinách. Zcela pochopitelná je snaha Bulharů o zachování této scenérie. Papírová značka – symbol přeškrtnuté holínky – však zřejmě není vždy ctěna, jak lze usoudit z hnědé zahliněné cestičky na bílém sintru.

 Explorační možnosti

Podle našeho soudu se největší explorační možnosti nabízejí patrně ve hřbetu táhnoucím se mezi linií ponorů na JZ (Beljar, B-18, B-14 aj.) a vyvěračkami nad říčkou Vertešnicí na SV. V tomto hřbetu lze očekávat vstupy do propastí a komínů, které se v zimě projevují jako ventaroly. Podle informace průvodců je hřeben, pod který směřují popisované jeskyně, dodnes téměř neprobádán.

Potápěčský průzkum v koncovém sifonu B-14 je teoreticky možný. Byl by však umožněn jen vícedenní akcí, za podpory značného počtu pomocníků a nosičů, a bivakováním a velmi namáhavým a místy komplikovaným transportem potřebného materiálu.

 Stručné zhodnocení výsledků expedice

Sportovní: průstup jeskyně Barkite 18 hluboké 186 m, Beljar do hloubky 230 m a především namáhavé Barkite 14 (415 m hluboké podle Bulharů, 330 m podle nás) včetně sestupu dvou jeskyňářek na dno.

Poznávací a dokumentační: seznámení s geologickými, hydrologickými a speleologickými poměry oblasti a navázání osobních kontaktů s bulharskými jeskyňáři. Barevná i černobílá fotodokumentace všech tří zmíněných jeskyní i povrchu. Sestavení technického náčrtu jeskyně Barkite 14.

Geologické: základní dokumentace v jeskyních Beljar a Barkite 14 zahrnující makropopis výchozů a měření směrů a sklonů vrstev. Naměřené údaje z nepřístupných částí B-14 byly předány již na místě jeskyňářům Akademiku Sofia.

 Měření hloubek výškoměrem Everest-Thommen

U jeskyní Beljar a B-18 se naměřené údaje lišily od oficiálních o méně než 10 m. V jeskyni Barkite No 14 však byla dvakrát pos obě naměřena hodnota -330 m, zatímco oficiální prameny udávaly -413 m.

I když námi naměřené hodnota je zatížena chybou a je pouze orientační, je krajně nepravděpodobné, že by tato chyba činila  85 m. Ze zkušenosti v Rumunsku můžeme uvést, že v j. Tauşoare jsme naměřili hloubku -380 m, Rumuni udávali 425 m. Loni po přeměření plně potvrdili náš údaj z roku 1981.

 

Psáno pro Speleofórum 86, zkráceno

 

 

    Zobraz jako náhledy Zobraz velké fotky pod sebou Spusť prohlížeč

Copyright © 2006 Váš prostor, s.r.o. - všechna práva vyhrazena