Manikia 92

Abstrakt

Společná expedice athénského klubu Speleo a ZO ČSS 6-14 Suchý žleb Brno navázala na akce předešlé sezóny. Tentokrát bylo středem zájmu poznat a zmapovat jediný celoročně protékaný ponorový systém na Manikijském potoce. Zde se nám podařilo částečně dostrojit a zmapovat asi 900 m chodeb a propastí. Nejpozoruhodnějšími místy dosud poznané části systému jsou dva obří dómy téměř stometrových rozměrů a přes deset metrů mocné profily fluviálních sedimentů s horizonty zetlelého listí a větévek. Významné jsou štěrky pod horním jeskynním vchodem.

Pozornost byla věnována i četným závrtům a jeskyním na planině nad propadáním i v masívu Skoteini. Všechny slezené propasti byly očíslovány a lokalizovány, důležitější z nich zmapovány a popsány. K nejzajímavějším patří propástka, jejíž jedna stěna je tvořena bauxitem.

Součástí letošního programu byl i sběr entomofauny na povrchu a v jeskyních Inamila (objev minulé sezony) a Spilio Megalio (abri). Nálezy naznačují perspektivnost oblasti.

K dalším aktivitám patřilo i orientační geologické mapování v okolí ponoru, zanesení nových komunikací spojujících bauxitový důl Mavrovouni s civilizací do map 1:5000 a orientační vzorkování písečné frakce pro analýzy těžkých minerálů a štěrčíkové frakce pro orientační valounové analýzy v Manikijském ponoru a pod vyvěračkou Atsitous u vsi Manikia. Analýzy provedené v ČSR potvrdily materiálovou shodu a tudíž i hydrografickou souvislost uvedených systémů. Na některých lokalitách byly měřeny teploty vzduchu a vody. Veškeré objekty objevené v minulosti, během loňské i letošní expedice byly zaneseny do souhrnné tabulky.

Historie průzkumu ponoru Manikia

Traverz, ponor ManikiaVe zprávě o loňské expedici byla tato jeskyně zmíněna jen zcela okrajově. Do literatury byl tento mohutný systém uveden současně v r. 1988 Dimitrisem Kombilirisem (Speleo-Atény) a Stamatisem Kirdisem. Oba autoři popisují v časopise KORFES nezávisle své postřehy, poznatky a zkušenosti z objevných postupů svých skupin. Jejich poznatky lze velmi stručně shrnout následovně:

D. Kombiliris:

V červenci roku 1987 byly horním vchodem překonány dva vertikální stupně 60 a 15 m hluboké a zmapováno 300 m (mapa nepublikována). Vedoucím akce byl Kostas Zupis.

V říjnu proběhla průzkumná akce, Kostas Zupis a Dimitris Kombiliris dosáhli po 15 hodinách konce systému, zmapovali 750 m (mapa nepublikována).

Následuje poměrně podrobný a výstižný popis celého systému až po koncový sifon vzdálený přibližně 1700 m od vchodu.

S. Kirdis:

Autor přináší zajímavé informace o místních klimatických poměrech. Srážky ve sběrné oblasti činí 1500 mm ročně, z čehož dle něj dvě třetiny spadu protéká ponorem. Za nejpravděpodobnější vývěr vod Manikijského potoka považuje Stamatis východně ležící vyvěračku Kolethra Loka u vsi Ag. Vlassios. Při osobním setkání v červenci v našem táboře jsem však při pohledu na jeho interpretaci dálkových snímků této oblasti zjistil, že uvažuje i o jiných možnostech odtoku vod. V příspěvku je zdůrazňována hojnost fauny a flóry naplavené do jeskyně.

Kalus Aragamyan:
Tento spoluautor je profesorem biologie na universitě Heraklion (Kréta) a přináší tudíž četné postřehy z pozorování života v jeskyni. Popisuje výskyt různých ryb, krabů, mloků, žab aj. živočichů stržených proudem do podzemí bez možnosti návratu zpět přes vertikální stupně. Organický materiál naplavený do jeskyně je považován za hlavní potravinový zdroj tohoto specifického ekosystému. Některá mláďata živočichů dospívají až uvnitř jeskyně. Živočichové nejsou v tomto prostředí závislí na zraku, ale na jiných smyslech a jsou schopni zde nejen přežít, ale i rozmnožovat se. Některé druhy jsou zde dokonce hojnější, nežli v povrchové populaci.

Léto 1992 Manikia ponor

Naše akce přinesla vedle dostrojení jeskyně a přiložené mapy přibližně první poloviny poznané části systému některé důležité poznatky. Na několika místech systému byly naměřeny následující teploty: vzduch...13,5 °C v Žabím dómu, voda...13,8 °C v jezeře Žabího dómu a l0,8 °C v prvním přeplavaném jezeře povodňové chodby.

Manikia ponor - plán Manikia ponor - řez

Geologická situace, geneze jeskyně

Systém je vytvořen ve výrazně deskovitých až lavicovitých tmavošedých, často laminovaných svrchnotriasových až jurských vápencích, upadajících nejčastěji pod mírnými až středními úklony k JZ. Na několika místech jeskyně jsme si ověřili (především v prvním obřím dómu), že chodby jsou erodovány v mírně až středně ukloněných vrstvách, zatímco ve velkých dómech nacházíme i subvertikální, snad přizlomově provrásněné partie.

Výstup v manikijském ponoruAlochtonní jeskynní sedimenty nebyly podrobněji studovány, několik skutečností však upoutalo pozornost. Ve spodní polovině vstupní propasti pod horním vchodem, tedy vysoko nad úrovní povodňové chodby, byly ve stěnách zastiženy hojné, přes 5 m mocné relikty dosti pevně tmelených hrubozrnných štěrků. Nesporně jde o relikty starší vývojové fáze systému, kdy horní vchod fungoval jako ponor. V recentním valounovém materiálu upoutaly vedle dominujících vápenců, pískovců a bazických vulkanitů i vzácné valouny bauxitu. Obecným rysem aktivního toku i povodňové chodby je obrovské množství naplavených větví i kmenů. Ve druhém obřím dómu nelze přehlédnout až přes deset metrů vysoké písečné valy s několika až půl metru mocnými polohami zetlelého listí a větévek při bázi profilu.

Hydrografie, souvislost s vývěry

Na závěr expedice jsme na přání starosty Manikie společně navštívili vyvěračku Atsitous v levé protější straně kaňonu. Starosta nám sdělil svá pozorování, že na jaře vyvěračka vyvrhuje jehličí a větévky jehličnanů, které rostou především v okolí Manikijského ponoru.

Rozhodli jsme se jeho zajímavé botanické pozorování doplnit i petrologicky. Ovzorkovali jsme orientačně písky a štěrčíkovou frakci z vyvěračky a později přišel poštou vzorek z Manikijského ponoru. Analýza těžké frakce písků prokázala v obou vzorcích dominantní zastoupení olivínů a pyroxenů. Z toho vyplývá nepochybný zdroj písků v bazikách a ultrabazikách ofiolitové série vystupujících v ponorové oblasti a sousední oblasti Melaeina Vrysi. Shodný charakter těžké frakce v pískách ponoru i vyvěračky zároveň silně podporuje představu souvislosti Manikijského ponoru s vyvěračkou v levé stěně kaňonu naproti vsi Manikia.

Neměli jsme bohužel možnost pozorovat intenzitu vyvěračky v různých ročních dobách a srovnávat ji s vodnatostí Manikijského ponoru. Po návštěvě obrovské vyvěračky vauclusského typu Kolethra Loka (55 m nad mořem) u vsi Ag. Vlassios jsme však usoudili, že její kapacita by daleko spíše odpovídala rozměrům jeskynního systému Manikijského ponoru. Vyvěračka naproti vsi Manikia tedy bude nejpravděpodobněji jen jakýmsi přepadem, či odbočkou. Jak již bylo zmíněno, Stamatis Kirdis rovněž uvažuje o spojení s vyvěračkou Kolethra Loka, z interpretací dálkových snímků však uvažuje i o vyvěračce nad vsí Metochi na opačné, severní straně masivu Skoteini.

Z technického hlediska byl na mapování Manikia ponoru nejzajímavější způsob překonávání jezer. Poněvadž jsme neměli člun, ani neoprény, improvizovali jsme pomocí dvou automobilových pneuduší. Do jedné jsme vložili lavor a vyrobili tak člun na převážení vaků. Do druhé duše jsme vlezli sami a plavali. Další plavec si musel obě duše přitáhnout zpět provázkem, jak je zvykem např. v Amatérce.

Vstupní portál manikijského ponoru
Vstupní portál manikijského ponoru
 
Vodní chodba v manikijském ponoru
Vodní chodba v manikijském ponoru
 
Jedno z jezer v Povodňové chodbě manikijského ponoru
Jedno z jezer v Povodňové chodbě
manikijského ponoru

Jeskyně Inamila

Po zanesení půdorysu tohoto významného loňského objevu do mapy 1:5000 nám bylo jasné, proč v horní části obrovského dómu na konci jeskyně vylézají z puklin kořeny. Jeskyně protíná napříč vápencový hřbet a opět se blíží k povrchu. V horní části dómu jsme objevili několik desítek metrů puklinových chodeb a labyrint mezi bloky, ovšem vzhledem k blízkosti povrchu jsme upustili od průzkumu pokračování tímto směrem. Hlavní pozornost byla tentokrát věnována měření teplot, fotodokumentaci a entomospeleologickému sběru.

Při venkovní teplotě 28,5 °C byla naměřena ve vstupním portálu 16,5 °C, v nejnižších partiích jeskyně 7,2 °C a v nejvyšších částech dómu 11,0 °C.

Entomofauna

Celkem byly od 8. do 20. července instalovány tři dvojice návnadových pastí, a to ve vstupní části, ve střední části a v nejnižších místech na bahnitém dně vyschlého jezírka. Dle určení Romana Mlejnka byly zachyceny dva exempláře slepých brouků ze skupiny Bathyscinae.

abri Spilio Megalio

Do pastí instalovaných od 13. do 20.7. byla zachycena rozmanitá terrikolní fauna. Zajímavý je nález dvou exemplářů střevlíků (doposud neurčených), kteří se tvarem těla přibližují k některým jeskynním rodům (např. Speluncarins Typhlochromus).

Dle vyjádření Romana Mlejnka se celá krasová oblast, soudě podle uvedených nálezů, zdá být perspektivní pro entomospeleologický průzkum.

Další informace lze vyčíst z map, řezů, náčrtků, fotografií a tabulky.

Mapa povrchu s vyznačením lokalit

C3, C4 - řezy C6 - plán

C2, C8 - řez a plán C5 - plán

B12 - plán B9 - plán

Akce se zúčastnilo sedm jeskyňářů Suchého žlebu Brno ... Zuzana, Filip a Jiří (Robert) Otavovi, Václav Prejza, Heda a Ota Šimíčkovi a Luboš Uher. Ze skupiny Rudice účinně pomohl Alois Nejezchleb. Z athénského klubu Speleo byli přítomni Dimitris Boussolis, Iakovos Karakostanoglou, Yannis Kassimatis, EIsa Pappasymeon a Costas Yannopoulos.

Naše díky patří kolegům z Mendip Caving Clubu z Londýna, kteří částečně sponzorovali tuto expedici.

Jiří Otava (ZO ČSS 6-14, Suchý žleb Brno) - Iakovos Karakostanoglou (Klub Speleo Athény)

Přehled speleo objektů - část 1 Přehled speleo objektů - část 2

Publikováno: Speleofórum 93, 36 - 44, Brno 1993

 

    Zobraz jako náhledy Zobraz velké fotky pod sebou Spusť prohlížeč

Copyright © 2006 Váš prostor, s.r.o. - všechna práva vyhrazena